Vyhledávání

 

Příklad z Francie

Les AMAP: Association pour le maintien d’une agriculture paysanne
Družstvo za zachování drobného hospodaření

Systém AMAP je založen na smlouvě mezi producenty a skupinami spotřebitelů, mezi farmářem a rodinami, jejímž základem je především vzájemná důvěra.

Co smlouva zaručuje :

  • jedná se o vzájemný závazek jak producenta tak spotřebitelů dodávat a vyzvedávat potraviny vyprodukované během sezóny;
  • spravedlivou cenu zaplacenou předem, která má zajistit důstojný život producentů a jejich rodin;
  • sdílení rizik a přínosů zdravé produkce potravin, která je sezónní (sladěna s rytmem přírodních cyklů), zdravá, ohleduplná k životnímu prostředí, a také k přírodnímu a kulturnímu dědictví.

Pravidelná týdenní setkání

  • Každý týden (či 14 dní) v sezóně se farmář a jeho smluvní rodiny setkávají na určeném místě: může to být dvůr, kostel, školní pozemek, obchod, komunitní centrum...
  • Farmář přiváží rodinám pravidelnou dodávku svých produktů
  • Rodiny si produkty, které jsou rozděleny v koších (krabicích) mezi sebou rozdělí.

Tento systém byl zaveden ve Francii v roce 2001 Danielem Vuillonem, zemědělcem z oblasti Provence, který je dnes viceprezidentem sítě URGENCI. Tento systém zachránil jeho farmu... a celou řadu dalších.

Praktická ukázka

V jednom z AMAP systémů v Marseille je zapojeno 80 rodin. Jejich farmář Bruno má uzavřenou smlouvu s každou z rodin. Tato smlouva se obnovuje na začátku každé sezóny (tedy jednou za 6 měsíců). Členové družstva na začátku každé sezóny zaplatí Brunovi jeho náklady na produkci (včetně jeho mzdy), což v marseillském družstvu vychází přibližně na 22 € pro čtyřčlennou rodinu za týden.

V současné době funguje v každém kraji po celé Francii více než 1000 družstev AMAP.

Zemědělství podporované místní komunitou

 Zemědělství podporované místní komunitou je to:
  • Nový přístup pro zemědělce.
  • Nová možnost nákupu potravin pro spotřebitele.
  • Skutečné propojení zemědělců a lidí ve městech.

Zemědělec a komunita jeho místních podporovatelů jsou rovnocennými partnery. Uzavírají smlouvu, ve které se zavazují produkovat (zemědělec) a odebírat (odběratelé) domluvenou produkci, sdílejí rizika neúrody a živelných pohrom. Odběratelé obvykle platí za produkci předem, za co pak celou sezónu dostávají bedýnky potravin. Toto provázání vytváří lokální produkci i lokální spotřebu a aktivně přispívá k trvale udržitelně produkci potravin.

Systém se rozvíjí po celém světě: v Japonsku, Spojených státech, Velké Británii a Francii, ale také ve východní Evropě v Bulharsku, Rumunsku, Polsku.

Historie

Bedýnky AMAP První spotřebitelské skupiny začaly vznikat v Japonsku v šedesátých letech po problémech s kontaminací potravin průmyslovými látkami. Řada spotřebitelů tak začala uzavírat první dohody s místními drobnými hospodáři, aby si zajistila dodávku zdravých potravin. Tyto dohody se v Japonsku nazývají „Teikei”. Jednalo se o systémy místních partnerství společné odpovědnosti spotřebitelů a producentů, které jsou charakterizovány vzájemným závazkem dodávat (sedláci) a odebírat (spotřebitelé) potraviny produkované během sezóny. Základem systému je skutečnost, že spotřebitelé předem místnímu producentovi zaplatí, aby následně každý týden dostávali koš s potravinami podle potřeb své rodiny a možností úrody v daném období.

Cena tohoto „předplatného” je stanovena tak, aby producentovi zajistila mírný zisk. Cena je běžně nižší než cena tržní, neboť odpadávají náklady na prostředníky, balení, ztráty či marketing. Producenti se na oplátku zavazují dodávat čerstvé a kvalitní produkty (vyprodukované bez použití chemických látek s výhledem na přechod producenta do systému ekologického zemědělství – ne však nezbytně).

Po Japonsku se tento systém rozšířil do celého světa: do Severní Ameriky (v USA a Kanadě se tyto systémy nazývají CSA) a některých zemí západní Evropy (ve Francii AMAP, v Portugalsku Reciproco). V České republice jsou tyto systémy příliš nové a žádné souhrnné označení si nevysloužily, často užívaný název „bedýnky“ nepostihuje celou šíři problematiky (viz článek o bedýnkách na bedynky.cz).

Praxe

Samosběr na farmě Systémy CSA nestojí pouze na prodeji a nákupu, ale jsou založeny na vztahu vzájemné podpory mezi drobným hospodářem a těmi, kteří konzumují jím vyprodukované potraviny. Jedná se partnerství mezi zemědělcem a spotřebitelem, kde obě strany sdílejí rizika a přínosy zemědělské produkce.

To znamená, že spotřebitelé přejímají část rizika, které farmář z povahy zemědělské produkce nese (neúroda, živelná katastrofa, atd.) a to především z toho důvodu, aby pomohli udržet lokální malé producenty potravin bez chemie, aby tito např. z důvodů nízkých výkupních cen zemědělských surovin nezanikali a neprodávali svá hospodářství velkým zemědělským korporacím.

Samozřejmě, že nejde o čirý altruismus, cílem spotřebitelů je, aby se udrželi farmáři, kteří jim budou dodávat ekologické produkty za rozumné ceny. Například farmáři sdružení do francouzského systému AMAP jsou schopni prodávat své produkty za ceny potravin v supermarketech, ovšem za daleko vyšší kvalitu a jistotu původu potraviny.

Ale mezi jinými je také motivem spotřebitelů podpořit drobné farmy, které udržují tradiční ráz krajiny, její rozmanitost, spojují místní komunity a udržují jejich život a svébytnost.

A samozřejmě jde také o znovuobjevení vztahu mezi půdou a konzumovanými potravinami a obnovení tradice drobného hospodaření s důrazem na spotřebu potravin v místě jejich produkce.

Je to jediná možnost jak:

  • se vymanit ze závislosti na supermarketech a velkých distribučních řetězcích;
  • se bránit globálnímu trhu a výkyvům cen;
  • podporovat místní produkci a zemědělskou činnost v okolí měst.

Odkazy

Autor: Jan Valeška (www.biospotrebitel.cz)